středa, září 11, 2013

Moje cesta


Rozhodnutí začít jíst stravu výlučně rostlinného původu bylo nejlepším krokem, který jsem kdy udělala. Jídlo je nedílnou součástí mého každodenného života a pomáhá mi cítit se šťastně a vyrovnaně, protože jak se říká „zdravé tělo = zdravá mysl“.J
Vyrůstala jsem v domácnosti, kde byla vždy navařená typicky česká kuchyně. V roce 2010 jsem odešla na vysokou školu, a protože jsem si z domu neodnesla žádné gastro dovednosti, můj typický jídelníček se skládal z těstovin a kupované omáčky, přeslazeného musli, ladkých jogurtů, bílého pečiva a tavených sýrů. Od mala jsem byla zvyklá pít vodu se sirupem a občas si dopřála i nějakou tu slazenou limonádu. Když k tomu přičtete studentské alko-akce a nula pohybu, je Vám jasné, jak jsem po dvou letech vypadala. Samu sebe jsem se na fotkách, říkala jsem si „kdo je ten člověk“? Bylo mi ze sebe špatně. Nikdy jsem nebyla žádná drobotina. V genech mám typické ženské zakulacené tvary, ale když se moje váha  64 kilo vyšplhala na „krásných“ 74, bylo to pro mě znamení, že je potřeba s tím něco udělat.
Tak pro mě začala v roce 2012 cesta za lepší postavou. Začala jsem být „posledlá“ zdravou stravou. Načetla si všechny možné články o hubnutí a do svého jídelníčku zařadila co nejvíce bílkovin , jako je kuřecí maso, tvarohy, nízkotučné sýry, bílé jogurty a vajíčka. Naivně jsem si myslela, že není nic lepšího, co bych pro své tělo mohla udělat. A proč jsou mléčné výrobky, vajíčka a maso pro tělo špatné? Doporučuji vám se podívat na dokument „Forks over knives (v češtině „Raději vidličky než nože“).
Sladkému jsem se vyhýbala jako čert kříži a ovoce si dala většinou jen dopoledne. Sice jsem měla po dvou letech s váhou 57 kilo byla docela pyšná, ale to neustálé počítání kalorií a hlídání příjmu mě vyčerpávalo. V roce 2015 mi váha lehce stoupla na 60 kilo a už jsem se necítila ve své kůži. Sedavé zaměstnání  se na mě opět podepsalo ale stejně tak, lehké navýšení kalorického příjmu. Až teď zpětně si uvědomuju, jak málo jsem jedla a že je tento způsob stravování s neustálým hlídáním příjmu je pro mě vyčerpávající a není dlouhodobě udržitelný.
V roce 2015 jsem se dostala k józe a začala si na sobě všímat, že se cítím celkově lépe, pokud ze své stravy vyškrtnu těžce stravitelná jídla, což pro mě bylo právě i bílé maso. Tak začala moje cesta k rostlinné stravě. Začala jsem experimentovat v kuchni a objevovat nové recepty. Kuchyň se stala mojím  novým velkým kamarádem. V této době dostalo docela dost do popředí raw jídlo, neboli syrová strava, a já se začala o alternativní způsob stravování zajímat více do hloubky.
Rostlinnou stravu jsem jedla z 90%. Občas jsem do svého jídelníčku zařadila rybu nebo kozí sýr, ale bylo to v podstatě jen na popud okolí, které jedlo „běžnou stravu“ , a přece jen jen vás to trochu sociálně vyřadí, pokud jíte úplně jinak než vaše okolí.
V březnu 2016 jsem se přes jednu vegan youtuberku dostala k dokumentu Cowspiracy, a ten mi konečně otevřel oči. Tento Dokument pojednávající o dopadech živočišné výroby na celou planetu. Spousta lidí si ani neuvědomuje, co to je za ekologickou zátěž. Řekla jsem si, že už nechci patřit k té mase lidí, kteří to ignorují. Rozhodla jsem se tomuto dále nepřispívat. Nejen pro stav celkové planety, ale hlavně pro mě, pro moje zdraví a psychikou i fyzickou pohodu.
Od dubna 2016 tak začíná moje vegan cesta za lepším já. Protože jak říká Steve Maraboli ““When you are living the best version of yourself, you inspire others to live the best versions of themselves.”
Na mém blogu se s vámi podělím o všechny běžné radosti z mého života, o to co mě baví, a hlavně o to co mi chutná!
Věřím, že vás budu inspirovat k tomu, abyste pro své zdraví také udělali to nejlepší, co můžete udělat.



Žádné komentáře:

Okomentovat